Jaroslav – závislost na alkoholu
Od střední školy jsem chodil docela často do hospody a popíjel pivo jako ostatní spolužáci. Občas bylo i trochu tvrdého alkoholu, ale hlavní bylo pivo. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohl být problém, vždy se mi zdálo, že nepiju víc než kamarádi.
Pak jsem začal chodit do práce, dost se mi změnil denní režim – a najednou to byl problém. Nedokázal jsem nepít přes pracovní týden, kvůli hospodě jsem chodil pozdě domů a ráno nevstal do práce. Tak jsem vystřídal několik zaměstnání.
Hlavní problém ale nastal, když jsem se po třech letech vztahu s přítelkyní oženil a narodil se nám syn. Přítelkyně mi vyčítala, že trávím hodně času v hospodě a nebo doma piju u televize…
Nakonec jsem navštívil psychoterapeutku, specialistku na léčbu závislosti na alkoholu. Po důkladném rozboru mé situace mi navrhla, abych vyzkoušel experiment..
Povídá: „Když tedy tvrdíte, že s pitím můžete kdykoliv přestat a že nejste tedy závislý, vyzkoušejte měsíc abstinovat. Pak si klidně pijte dál…“
A nešlo to, Zkoušel jsem to několikrát během čtrnácti dnů do dalšího sezení. Chuť na pivo byla prostě silnější než moje odhodlání…
Nakonec jsem připustil, že závislý jsem, začal jsem se léčit ambulantně, na psychoterapii docházel jednou týdně, pak nastoupil do stacionáře a odchodil tam intenzivních šest týdnů.
Výsledek je kupodivu dobrý – pít jsem opravdu přestal, žena se se mnou nerozvedla, u mi to ani nechybí, když tedy nemám svou slabší chvilku – to když jsem hodně unavený, naštvaný, pak bych to ještě stále nejraději spláchl.
Nejvíc mi asi pomohlo připustit si svou situaci, uvědomit si souvislosti a rozhodnout se, jak chci svůj život dál žít. psychoterapie byla v tomto směru rozhodujícím krokem.