DOBRÁ PSYCHOTERAPIE

Od dospívání jsem se bál – nejvíc toho, že udělám v životě nějakou chybu, kterou už nepůjde vzít zpět. Projevovalo se to tak, že jsem byl velmi nerozhodný, bál jsem se změn a prošvihl tak pár dobrých příležitostí.

Na psychoterapii jsem začal chodit až ve 22 letech po té, co jsem ztratil kvůli své nerozhodnosti a zbabělosti svou první přítelkyni. S psychoterapeutkou jsme začali jednak mapovat mou osobní historii, abychom porozuměli tomu, kde se strach u mě bere. Pak jsem měl za úkol vybrat deset různých situací a seřadit je podle toho, jak moc mám problém je řešit.

Další spolupráce v psychoterapii byla právě kombinací obojího – sebepoznávání a tréningu odvahy. Hlavní zlepšení nastalo ale ve chvíli, kdy jsem si začal více věřit. Zjistil jsem, že mí rodiče jsou sice fajn, ale sami si také moc nevěří a svét vnímají spíše jako nebezpečný, tohle na mě svým přístupem k životu přenesli. Nevyčítám jim to, lépe to sami neuměli.

Psychoterapie za mě nic sama neudělala, dostal jsem prostě elkou podporu a vedení k tomu, abych na sobě zapracoval.